Poznejte nás a ty naše: 
#3 Antonie Martinec Formanová  

Jiskření, avantgarda, srdečnost. Antonii známe už od nepaměti z vinohradského Tače, na její živost a čarovnou krásu se jen tak zapomenout nedá.

Být stabilně vzrostlá v zemi a zároveň se uvolnit do vlastní měkkosti kreativity – to jsou kvality, kterých se dotýkáme a společně rozvíjíme.

Díky za tvou přítomnost, která sytí všechno kolem sebe. Jsi fakt suprová a máme tě rádi! 

Sebepéče pro mě znamená… vytvoření si času pro sebe a pro svoje potřeby, myšlenky. Neumím moc odpočívat, jsem raději v jednom kole. Ale vím, že je to někdy potřeba a snažím se poslouchat tělo, když si o pomoc a nějakou tu péči říká. Ať už je to v podobě pohybu, dobrého jídla, filmu, masáže, fyzio nebo klasické terapie.

Vůně, která mě vrací do dětství… tymiánová mast. Babička si ji mazávala před spaním na dekolt a maminka mi ji dávala na ramena a lícní kosti, když jsem byla nemocná. Doteď ji sama užívám, když na mě něco leze, a nebo prostě jen tak něž jdu spát, právě jako to dělávala babička.

Nejmilejší rituály… den mi skoro každý den začíná kávou, nebo aspoň její vůní. Když nejsem ve spěchu vyluštím si u toho aspoň jednu křížovku. Soboty nejraději otevírám s maminkou na farmářském trhu. Na začátku nebo na konci dne se ráda protáhnu, když mi vyjde čas a energie. Zmiňovaná tymiánová mast a vonná svíčka u postele jsou oblíbeným zakončením.

Co mě na sobě nepřestává překvapovat… z toho negativního asi má nerozhodnost a podceňování se, někdy sama sobě házím klacky pod nohy a ani pořádně nevím proč. Naštěstí jsem ale po dědečkovi věčný optimista a na všem vždy hledám i to dobré, až se někdy sama divím, že to jde.

Kdybych se nevěnovala tomu, co dělám, byla bych… když by to šlo tak cestovatelkou, kuchařkou nebo básnířkou. Ideálně nějakou fúzí těchto všech, které mi přináší klid i při tom, čemu se věnuji teď.

Moje slabosti, které si hýčkám… slabost pro dobrou kvalitu věcí. To mě asi naučil táta. Ať už šlo o jídlo, zážitek, práci, sport…vždycky se pro to nadchnul a chtěl to zažít v té nejlepší podobě a se vším, co to má obnášet. Někdy mě to dokáže uvést i do stresu, ale ve většině případů jsem za tuhle slabost nakonec ráda.

Denní rytmus si neumím představit bez… dobré kávy a objetí.

V Touch Therapy se cítím/chodím tam pro/pomáhá mi s… pomáhá mi v tom si odpočinout a opravdu vypnout, najít si ten čas pro sebe, při kterém nejde ani přemýšlet nad ničím jiným než nad sebou samotnou a co v tu chvíli prožívám. Ať už se jedná o bolesti, nebo radosti, končí to vždy úlevou, bezpečím a klidem.

Na svém těle si nejvíc vážím… síly a dobré imunity. Ač jsem se setkala se vším možným, přes nemoci, zlomeniny, kocoviny… moje tělo to vždy zvládlo nakonec bez velkých škod a „nezlomilo nade mnou hůl“. Někdy dělám, že neslyším, jdu přes jeho potřeby, někdy mu i nadávám a ono si i přesto poradí. Za to jsem mu vděčná.

Kdybych si mohla vybrat nějakou superschopnost, byla by to… dlouho jsem chtěla umět létat, koukat se na svět z ptačí perspektivy a mít možnost kdykoliv se přesunout vzdušnou čarou. Pak mě jednu dobu lákala neviditelnost, moct se schovat a zároveň nezůstat sama. Teď bych nejvíc ocenila teleport. Hlavně kvůli cestování, které miluji, ale hůř už zvládám dlouhé přesuny. A celkově v dnešní zrychlené době by mi to možná usnadnilo veškeré fungování a získalo naopak nějaký ten čas navíc.